Naše “U” fenka italského ohaře – Ellinka na honu pracovala velice dobře, prohledávala s chutí i méně oblíbené a špatně prostupné úseky s trním a kopřivami, pevně vystavovala. Na její nos, jsme slyšeli chválu, to když vystavila zajíce v klestí, kterého nevyhnal ani honec, který tama procházel chvilku předtím. A dokonce nám přinesla i zajíce z dohledávky na poli v šílené mlze… uslyšela jsem v mlze před sebou pár ran a za chvíli koukám a Ell, si to k nám spokojeně míří se zajícem v mordě…. Byla jsem velice mile překvapená, Ell za sebou nemá moc honů ( panička často nechodí a páníček si bere jen tu naši druhou černou) a na honě byla spousta dobrých a pracovně starších psů a tak jsem velice ráda, že jako méně známé plemeno Italský ohař, se mezi myslivci uvedla velice dobře…